/Rudý "tiger"/ #1Nataša a Alexander

20. ledna 2017 v 21:53 |  Rudý "tiger"
2.červenec 1943, vesnice Pugaračov poblíž města Kursk
V Pugaračově, zničeném boji Sovětů s okupanty, se probouzí do nového rána patnáctiletý Alexander Vasilijevič Koručenskij.Z oken zničeného domu čísla popisného 186, kde se dlouhé týdny ve sklepě rodina Koručenských skrývala před nacisty, září letní slunce a paprsky probouzejí jednak Alexandera, tak i jeho rodiče.Dnes konečně mohou bezpečně vyjít ven, Němci včera z vesnice prchli před postupující XIV. obrněnou brigádou.Po bojích stále ze země stoupá dým a na silnici se povalují náboje.

Alexander prochází vesnicí, jde k domu Nataši Fjodorové, jeho první lásky.Má strach, že svoji lásku nenajde, ví co se tu dělo.Přijde až k domu, kde Nataša žije, zaklepe, vrata se otevřou a z nich vykoukne její matka. ,,Co tu chceš?" vyjede okamžitě čtyřicetiletá žena pevnější postavy se šátkem na hlavě. ,,Paní Fjodorová, já jen já eehm..." začal Alexander, naráz se objeví druhá postva vzrostlí muž se zbraní v ruce a noži za pasem ,,Jestli je to fricek Marijo uteč!Já se o něj postarám! "zařve rázným hlasem ,,Sooudruhu Fjojoddorere to to jsem jaa....a a a a Alexaxander Kokokokoko...." vyděšeně koktá Alexander ,,Kokot!" ozve se ze zadu, prohodil to četník Dimitrij Berankovskij,rodiný přítel Koručenských, který se do této situace nachomýtl. ,,Žádný fricek to je mladý Koručenskij, lásku dceři bys zastřelil Ivane!" ,,Že jsem tě hned nepoznala Alexandere!Víš manžel se bojí, když tu byli Němci....ah...kdyby se neukryl...už by nám ho zastřelili!" promluvila žena. ,,Svině" vystoupil muž z polostínu. ,,Holky, měli jste štěstí, že jste nebyli ve vsi, nikdo neví co by vám udělali" ,,Hrůza štěstí, že jsme se ukryli" promluvil Alexander se strachem v hlasu. Vtom se v okně objevila krásná mladá žena, své hnědé vlasy ukrývla v šátku, ale její modré oči vynikly ve tváři zašpiněné od popela,,Natašenko!" vykřikl Alexander ,,Alexi!" vykřikla s radostí ona. ,,Tati to je můj milý, Alexander"

Poté otevřela matka vrata a Nataša s Alexanderem si vpadli do náruče. ,,Ta mladá láska, ani ta nejhorší válka ji nezničí, ba naopak láska tuto válku porazí." pronesla se štěstím v očích matka, otec zpočátku ironicky a poté rozhořčen ,,Dobrá zítra půjdu do Německa a políbím Hitlera, ten stáhne vojska a propustí vězně....Víte co? Hitler mi může políbit tak leda prdel a na okupanty je nejlepší samopal!" ,,To je jen taková krásná fráze tati, nebudeme okupanty líbat..přece!" Nataša se ho snaží uklidnit ,,Přestaňme řešit váku, já se teď půjdu ven projít s Alexem, třeba nám někdo dá někdo i nějaké jídlo"
Odcházejí tedy směrem ke kostelu a za nimi se u starého domku Ivan s Marijou objímají.Nataša pokřikne na rodiče ,,Matičko, tatíčku i stará láska přečká války!" ,,Já ti dám stará miláčku!" pokřikne s úsměvem její tatíček.

Ten kontrast, zamilovaný pár prochází pod duby, je léto, je červenec, polibky plné vášně, vše je nádherné až na jednu skutečnost je rok 1943.Pole kolem nejsou posetá zlatým obilým, ale uniformami padlých, na obloze nepoletují ptáci, ale bombardéry, a z dálky není slyšet zpěv ptáků, ale zpěv válečné písně vojáků, kteří jdou do boje

,,To jsou naši!To je Rudá armáda! "křičí Alexander ,,Budou mít pro nás jistě nějaké jído." raduje se Nataša.Píseň však zní jedním hlasem.Z pod kopcečka se při"Vskipajet, kak volna!Idyot vojna narodnaja" vynoří jeden voják se zraněným ramenen a jednou medailí na hrudi. ,,Ahoj!" křičí milenci ,,Hej děvčel!Potřebuju nutně pomoc,my jsme byli předsunutá jednotky, frickové na nás zaútočili a přežil jsme jediný, vím, že jsem v oblasti pod naší kontrolou, potřebuji ošetřit zranění, dostal jsem to do ramene a taky jsme 4 dny nejedl, prchám lesem, polem a konečně nějaká ves." křičí voják. ,,Prý předsunutá jednotka, kdoví kdo to je, prchá beztak z boje nebo to je převlečný Němec..a...." hustí do Nataši Alexander. ,,Pomůžem Vám a Vaše ctněné jméno a jednotka?" ignoruje ho Nataša ,, poručík Vladimir Ivanov Putarenko XXIX.stalingranský pěší pluk V.I.Lenina " zasalutuje jim ,,Vy jste byl u Stalingradu?" nevěřícně se táže Alexander ,,Ne" odsekne rychle podplukovník ,,Vidíš lže, prý stalingradký pluk a u Stalingrdu nebyl!" Alexander se otočí na Natašu ,,Pluk je stalingraský, já k němu byl převelen na jaře, sic byli u Stalingradu, chlapi co tam byli zemřeli...My se jmenujem stalingraský na jejich čest!A V.I Lenin, ne jako Vladimír Iljič Lenin, ale jako Vasilij Igor Lenin, hrdina našeho pluku, ale to nám nedovolili, tak jsem jakože Lenina, ale vlastně jsme po jiným Leninovi."vysvtětluje poručík ,,Tak pojdtě, ve vesnici je lékař, to zranění vypadá hrozně a tady Alexander je strašný paranoik, neberte ho moc vážně.Já jsem Nataša Fjodorová" podává mu ruku


Všichni tři s vojákem opíraje se o ně jdou za sluncem zpět do Pugaračova
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 L Arpet L Arpet | E-mail | Web | 14. února 2017 v 11:15 | Reagovat

Pěkný, jen škoda těch překlepů, uvozovek, chybějících čárek - kazí to čtenářův požitek... Ale to se dá zlepšit/opravit :)

2 Magicmax Magicmax | Web | 14. února 2017 v 14:35 | Reagovat

Máš takové štěstí že sám blog.cz ocenil tvou povídku natolik že jí dal na titulku. :)

3 Xira, Miss_Cyanide Xira, Miss_Cyanide | E-mail | Web | 22. února 2017 v 9:52 | Reagovat

Přidala jsem si tvůj blog do oblíbených stránek, oceňuji tvoji tvorbu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama