Leden 2017

/Rudý "tiger"/ #2 Nebezpečí v dáli

21. ledna 2017 v 23:13 Rudý "tiger"
V Pugaračově se zatím setkali rodiny Koručenských a Fjodorových. ,,Starý Beranovský říkal, že náš Alex odešel s vaší Natašou."prohodil otec Alexandera. ,,No, prý se šli poptat po jídle, spíš bych řekl, že chtěli být chvilku sami, vždyť to záme, že Mario:" otočil otec Nataši na jeho ženu, ta se jen pousmála a přikyvovala. ,,Nechcete čaj?" zeptala se. Chlapi se podívali jeden na druhého ,,Radši vodku".Matka Alexandera se zamračila ,,To by tě nenapadlo Mario, zas chtějí chlastat, jeden jak druhý." V tom se rozrazili dveře ,,Mami, vedeme ti někoho, kdo potřebuje pomoc." (Marija Fjodorová je povoláním zdravotní sestra).V držení mladých lidí se opíral voják ,,poručík Vladimir Putarenko" představil se.Marija si okamžitě všimla zranění,,Co se vám stalo?" ,,Ale jen malé bojové zranění, prý to umíte vyléčit" vysvětloval Putarenko.,,Samozdřejmě, pojďte si sednout tady ke stolu." odsunuje manžela ze židle a Vasilij Koručenský už odsedává.,,Nechcete něco k pití nebo k jidlu?" ptá se Kateřina Koručenská ,,Obojí" vydechte voják.

Poté co ho Maria ošetřila a Kateřina nakrmila, tak se Vladimír rozpovídal o tom, co se dělo ve válce.Příběhy o hrdinství, odvaze a statečnosti mužů z jeho jednotky, kterou kromě něj Němci celou zajali.Potom si šli spát.Venku již byla tma a svíčka dohořívala.Brzy ráno 3.července 1943 někdo zaklepe na okno,,Fjodorove!" křičí za oknem četník Berankovskij ,,Němci jsou u Dubšského lesa!".Všichni se zaleknou.,,Je to jasné jdou po mě!"usoudil Vladimir.,,Dobrý den vojáčku." pozdravil Berankovskij ,,Dobrý asi nebude, jsem poručík Vladimir Putarenko, já se o ty Němce postarám."Vladimír se představil, když Berankovskij vstoupil,,Dimitrij Berankovskij.Kdyby jeden nebo dva, ale jsou čtyři a mají tank."se strachem v hlase informuje Berankovskij.Celá místnost se děsí.,,Žádný problém, jen potřebuju nějakou pomoc, pár silných a statečných mužů."klidně říká Vladimir.,,Já jdu s vámi, ať budem dělat, co budem dělat,mám doma zbraň." postaví se Ivan Fjodorov.,,Se mnou můžete také počítat" přidává se Vasilij Koručenskij ke svému příteli.Jejich ženy okamžitě protestují,,Žádné takové!!Žádná válka nebude, zalezeme do sklepa a až přejdou vylezeme." ,,Mami,tady poručík má plán, jak se zachránit, jdu taky s ním, schovejte se, my půjdeme bojovat"přidal se Alexander.,,Když ty tak i já." okamžitě ho obejme Nataša.,,Jste děti žádný boj pro vás není." všichni rodiče se schodli.,,Když chtějí nebraňte jim, nebude to mít smysl." ozval se poručík, poté se otázal četníka,,Vy Berankovskij půjdete s námi také?" ,,Víte já....radši ne..." četník odpověděl a poručík začal ,,Vy jste mi ale baba, toto dělá četníky?!Vy jako osoba úřední nebo co jste zač, to máte jako povinost.Musíte jít." Četník se nakonec nechal přemluvit.Ženy se rozloučily se slzami v očích se svými dětmi a manželi a odešli do sklepa ke Koručenským, který byl spíš tajný kryt.Poručík začal organizovat obranu vesnice.Přišli do vysokého domu na návsi u silnice, četník s dalekohledem si sedl na střechu a pozoroval Dubšský les,s jeho puškou v ruce stál u okna Alexander.Poručík něco počítal, natáhl z balkonu lano a svůj lehký kulomet, který celou dobu táhl postavil k místu, odkud mohl mířit na celou náves.Fjodorov a Koručenskij si vzali své zbraně a našli si palebná postavení v oknech.Nataša a Alexander měli za úkol informovat ostatní a taky postavit narychlo přes ulici zábranu.Mnoho obyvatel Pugaračova pomohlo stavět zábranu.

Po sedmé hodině raní se začaly otřásat hrníčky na poličce...Němci se blíží a naši hrdninové vyhlížšjí z oknen domu,každý se zbraní v ruce.Boj se blíží.

/Rudý "tiger"/ #1Nataša a Alexander

20. ledna 2017 v 21:53 Rudý "tiger"
2.červenec 1943, vesnice Pugaračov poblíž města Kursk
V Pugaračově, zničeném boji Sovětů s okupanty, se probouzí do nového rána patnáctiletý Alexander Vasilijevič Koručenskij.Z oken zničeného domu čísla popisného 186, kde se dlouhé týdny ve sklepě rodina Koručenských skrývala před nacisty, září letní slunce a paprsky probouzejí jednak Alexandera, tak i jeho rodiče.Dnes konečně mohou bezpečně vyjít ven, Němci včera z vesnice prchli před postupující XIV. obrněnou brigádou.Po bojích stále ze země stoupá dým a na silnici se povalují náboje.

Alexander prochází vesnicí, jde k domu Nataši Fjodorové, jeho první lásky.Má strach, že svoji lásku nenajde, ví co se tu dělo.Přijde až k domu, kde Nataša žije, zaklepe, vrata se otevřou a z nich vykoukne její matka. ,,Co tu chceš?" vyjede okamžitě čtyřicetiletá žena pevnější postavy se šátkem na hlavě. ,,Paní Fjodorová, já jen já eehm..." začal Alexander, naráz se objeví druhá postva vzrostlí muž se zbraní v ruce a noži za pasem ,,Jestli je to fricek Marijo uteč!Já se o něj postarám! "zařve rázným hlasem ,,Sooudruhu Fjojoddorere to to jsem jaa....a a a a Alexaxander Kokokokoko...." vyděšeně koktá Alexander ,,Kokot!" ozve se ze zadu, prohodil to četník Dimitrij Berankovskij,rodiný přítel Koručenských, který se do této situace nachomýtl. ,,Žádný fricek to je mladý Koručenskij, lásku dceři bys zastřelil Ivane!" ,,Že jsem tě hned nepoznala Alexandere!Víš manžel se bojí, když tu byli Němci....ah...kdyby se neukryl...už by nám ho zastřelili!" promluvila žena. ,,Svině" vystoupil muž z polostínu. ,,Holky, měli jste štěstí, že jste nebyli ve vsi, nikdo neví co by vám udělali" ,,Hrůza štěstí, že jsme se ukryli" promluvil Alexander se strachem v hlasu. Vtom se v okně objevila krásná mladá žena, své hnědé vlasy ukrývla v šátku, ale její modré oči vynikly ve tváři zašpiněné od popela,,Natašenko!" vykřikl Alexander ,,Alexi!" vykřikla s radostí ona. ,,Tati to je můj milý, Alexander"

Poté otevřela matka vrata a Nataša s Alexanderem si vpadli do náruče. ,,Ta mladá láska, ani ta nejhorší válka ji nezničí, ba naopak láska tuto válku porazí." pronesla se štěstím v očích matka, otec zpočátku ironicky a poté rozhořčen ,,Dobrá zítra půjdu do Německa a políbím Hitlera, ten stáhne vojska a propustí vězně....Víte co? Hitler mi může políbit tak leda prdel a na okupanty je nejlepší samopal!" ,,To je jen taková krásná fráze tati, nebudeme okupanty líbat..přece!" Nataša se ho snaží uklidnit ,,Přestaňme řešit váku, já se teď půjdu ven projít s Alexem, třeba nám někdo dá někdo i nějaké jídlo"
Odcházejí tedy směrem ke kostelu a za nimi se u starého domku Ivan s Marijou objímají.Nataša pokřikne na rodiče ,,Matičko, tatíčku i stará láska přečká války!" ,,Já ti dám stará miláčku!" pokřikne s úsměvem její tatíček.

Ten kontrast, zamilovaný pár prochází pod duby, je léto, je červenec, polibky plné vášně, vše je nádherné až na jednu skutečnost je rok 1943.Pole kolem nejsou posetá zlatým obilým, ale uniformami padlých, na obloze nepoletují ptáci, ale bombardéry, a z dálky není slyšet zpěv ptáků, ale zpěv válečné písně vojáků, kteří jdou do boje

,,To jsou naši!To je Rudá armáda! "křičí Alexander ,,Budou mít pro nás jistě nějaké jído." raduje se Nataša.Píseň však zní jedním hlasem.Z pod kopcečka se při"Vskipajet, kak volna!Idyot vojna narodnaja" vynoří jeden voják se zraněným ramenen a jednou medailí na hrudi. ,,Ahoj!" křičí milenci ,,Hej děvčel!Potřebuju nutně pomoc,my jsme byli předsunutá jednotky, frickové na nás zaútočili a přežil jsme jediný, vím, že jsem v oblasti pod naší kontrolou, potřebuji ošetřit zranění, dostal jsem to do ramene a taky jsme 4 dny nejedl, prchám lesem, polem a konečně nějaká ves." křičí voják. ,,Prý předsunutá jednotka, kdoví kdo to je, prchá beztak z boje nebo to je převlečný Němec..a...." hustí do Nataši Alexander. ,,Pomůžem Vám a Vaše ctněné jméno a jednotka?" ignoruje ho Nataša ,, poručík Vladimir Ivanov Putarenko XXIX.stalingranský pěší pluk V.I.Lenina " zasalutuje jim ,,Vy jste byl u Stalingradu?" nevěřícně se táže Alexander ,,Ne" odsekne rychle podplukovník ,,Vidíš lže, prý stalingradký pluk a u Stalingrdu nebyl!" Alexander se otočí na Natašu ,,Pluk je stalingraský, já k němu byl převelen na jaře, sic byli u Stalingradu, chlapi co tam byli zemřeli...My se jmenujem stalingraský na jejich čest!A V.I Lenin, ne jako Vladimír Iljič Lenin, ale jako Vasilij Igor Lenin, hrdina našeho pluku, ale to nám nedovolili, tak jsem jakože Lenina, ale vlastně jsme po jiným Leninovi."vysvtětluje poručík ,,Tak pojdtě, ve vesnici je lékař, to zranění vypadá hrozně a tady Alexander je strašný paranoik, neberte ho moc vážně.Já jsem Nataša Fjodorová" podává mu ruku


Všichni tři s vojákem opíraje se o ně jdou za sluncem zpět do Pugaračova