/Rudý "tiger"/ #4 Rudý "tiger"

8. března 2017 v 20:55 |  Rudý "tiger"
"Neví někdo, jak se ten krám zastavuje?"křičí Ivan "Já, já....já bych možná věděl..." ozval se Berankovskij a dral se k pákám, které podle něj ovládali tank, ostatní se jen s vyděšenými výrazi hleděli na Berankovského.Berankovskij s úporným napětím sil zatáhl za páku, tank změnil směr o 90 stupňů, zrovna ve chvíli, kdy by narazil na statek.Poté začalo monstrum zpomalovat, dokuď nezastavilo. "Voalá!" pronesl Berankovskij. "Berankovskij kde jste se to naučil, řídit tank?" otázala se ohromená Nataša."V Doněcku na tankodromu, snad v 37. roce, to jsem tam byl s kolegy z celého okresu za odměnu ,jsme mohli si prohlédnout tanky BT a jeden tankista, nějaký Zarakov, mně vysvětloval , jak se taková potvora řídí.Jak se říká, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš, ale nečekal jsem, že se mi zrovna tohle bude někdy hodit" osvětlil situaci. "Tak náš četník je tankista!" smál se Vasilij."Co teď budeme dělat s tím krámem?" ptá se Alexander"Bojovat!A vůbec jaký krám?!Tohle Panzerkampfwagen VI Tiger!Nejlepší německý tank, naše tanky s ním mají problém, vážně i naše T-34, tohle není krám, ale tohle je náš nástroj vítězství nad Hitlerem!"téměr zuří poručík Putarenko"Soudruhu Putarenko, vždyť jediný, kdo tu nějak rozumí těmto věcem je Berankovskij, to z nás chcete udělat tankisty?!Myslíte si, že třeba já to jako ženská pochopím?"vyjede Nataša"Tankisty netankisty podívejte se, je snad tady Berankovskij tankista?Ne!A tank umí řídit!Já jsem snad velitel tanku?Ne!Ale dokážu vám velet, párkrát jsem se v tanku vezl a viděl jsem, jak to probíhá.Vy můžete obsluhovat dělo chlapi, Berankovskij bude řídit, Alexander si vezme kulomet a ty Natašo budeš zdravotník jednotky!Role jsou rozdělené soudruzi"nikdo potom nuž nic nenamítal.Všichni vylezli z tanku.Alexander se na tank díval, a jak se díval napadla ho závažná otázka."To jako na tom tanku bude mít německé zanky?Já bych tam nakreslil rudé hvězdy!" Alexandere to je chytrý nápad odpovídá mu jeho otec"Co vy na to poručíku?" "Plně souhlasím, ale musíme tím pádem do vesnice" odpoví poručík.Tank se vydá směrem na Pugaračov. Lidé ve vensinic viděli ten souboj a přijíždějící tank s Ivanem a Vasilijem na korbě vítají ze všech sil. "Naši hrdinové!Za Pugaračov, za SSSR!Sláááva!"Tank zastaví na návsi.Sdílný Ivan hned všem vykládá o pozabíjených friccích a tanku.Děti i dospělí se hrnou k tanku s křídami, celý tank je nynní popsán a pokreslen, nápisy jako:hrdinové Vasilij a Alexander Kuručenští, Ivan a Nataša Fjodorovi, Dimitrij Beranovskij a por. Vladimir Putarenko,za Stalina,za Rodinu, smrt německým okupantům.Na věži slavnostně nakreslí Nataša z obou stran rudou hvězdu.Na zadní část věže přiváže Putarenko vlajku SSSR."Budeme mu říkat "Rudý tygr"." zasměje se Nataša."Holka moje, to není špatný nápad" řekne Ivan a napíše červenou barvou na věž tanku "KRASNOJ TIGR".

"Nádhera" libuje si poručík"Už nezbývá nic jiného, než ho otestovat v boji.Tady má postavení 5. gardová tanková armáda generála Rotmistrova"ukazuje na mapě"to znamená, že se musíme probít tudy, přes tankový sbor SS, nebo ho spíš obejít, abychom mohli společně s našimi silami zahájit protiútok." "Vy jste cvok!"vyhrkne Nataša"Jako užití toho tanku jste si spíš představoval obranu Pugaračova a ne nějaký sebevražedný útok" uvažuje Vasilij"To nejde, my už jsme dávno za frotou na německé straně" odvětí mu poručík "Takže jsme v týlu Wermachtu?" ptá se Alexander "Ty jsi na to kápl!My jseme týlová předsunutá tanková jednotka!Musíme se dostat sem"ukazuje na mapě"tady má postavení tankový sbor SS, zítra v poledne má začít protiútok Rotmistrova, který jde z výchoud a my půjdeme ze západu, Němci budou zaměstaní našimi tankisty a naše předsunutá týlová jednotka provede neočekávaný výpad sem, tudíž přímo na pozice Němců, ze zadu a máme zajištěné vítězství i bitvě, která může rozhodnout o existenci naší vlasti."začárá celou mapu vojenskými plány.Celá posádka první váhá, ale když si uvědomí, co můžou dokázat, souhlasí s plánem.Mezitím už začíná zapadat slunce.Naši hrdinové si nařídí jediný funkčí budík a to na 3. hodninu ranní zítřejího dne.Zítra se dostanou do týlu Wermachtu
 

/Rudý "tiger"/ #3 Tank proti Putarenkovi

9. února 2017 v 14:41 |  Rudý "tiger"
,,Soudruhu poručíku, jaký je vůbec ten Váš plán?" ptá se Berankovskij.Poručík všechny svolá,,Je na čase prozradit plán akce.Takže Němci pošlou první ty pešáky, s nimi se vypořádáme z těchto úkrytů mají být 4, to snad vzládneme.Začněte pálit ,až vám řeknu, ne dřív!A s tankem se vypořádáme následovně:ZAJNEME ho!" Všichni se začnou divit,,Vy jste šílenec!" vykřikne Nataša.Poručík jí skočí do řeči,,Nechte mě to vysvětlit.Jestliže to bude nějaký menší tank třeba Panzer 2 nebo StuG, tak se na něj slaníme, otevřeme poklopy, fricky postřílíme a zmocníme se tanku nebo to bude něco většího třeba Tiegr, tak tam rovnou seskočímě a zajneme ho stejným spůsobem." Všichni zírají na poručíka a myslí si ,že se zbláznil.Poté propukne hádka, všichni se však shodnou, že jinou možnost asi nemají.Postaví se na pozice, které jim poručík udělil.Nahoře stojí poručík s Alexanderem a Natašou a také Berankovskij, který je však nyní na střeše, v dolní patře hlídkují Ivan a Vasilij.

První hrníček z poličky spadl na zem.Tank byl blíž a blíž.Naráz se ozve,,Už je vidím!Němci už jdou,jsou v Dolní ulici soudruhu poručíku."Potom už je začíná pozorovat i Putarenko s jeho "skupinou", dolní "skupina" se už také připravuje na boj.,,Langsam,langsam und rechts.Achtung!Partizanen,halt!"na to se ozve palba ze samopalu.Nataša bere za ruku strachem se klepajícího Alexandera,poručík odjišťuje kulomet,ostatní odjišťují pušky.Čtyři Němci postupují vpřed se samopaly v rukou.Jejich vojenské boty otřásají okolní půdou.Do každého domu vystřelí, potom se dostanou k našim hrdinům.,,Pal!"zařve poručík.Zbraně spustí palbu.Zasáhnou jednoho ostatní začnou křičet,,Achtung!!!Partizanen,Russischen.Hier!!!".Palba Němců proráží okna, Vasilij jen tak tak unikl smrti, díky Ivanovi, který ho strh dolů.Nataša vystřelí a trefí jednoho z Němců ,ten padá s křikem k zemi.Portrét Stalina je rozstřílen kulkami, stejně tak hrníčky, které se celou dobu zlovětsně třásli.Poručík kulometem dostal dalšího.Poslední Němec spěchá do domu.Ve dveřích ho zastřelí Ivan.,,Dokázali jsme to!"křičí všichni a také radostné ,,Urá!Urá!"Jenže za chvíli se začne celý dům třást a potom Berankovskij zahlásí,,V Dolní je tank!" ,,Co je to za typ?"táže se poručík ,,Co já vím, nějaký nový."ohlásí Berankovskij.Poručík si vezme jeho dalekohled.,,Tygr, to jsme si myslel.Budeme skákat.Teď všichni nahoru!Hlavně buďme nenápadní!"rozkazuje poručík ,,Mě se to zdá jako nesmysl.Spíš bych na to hodil granát."konstatuje Ivan ,,Tak mi ho dejete.."ironicky si vyptává poručík ,,Dobře"uvědomuje si Ivan ,,Takže budem skákat....já se bojím"povídá Alexander ,,Taky" přidá se Berankovskij.,,Ticho,půjdeme a basta.Hlavně teď mlčte"rozkázal poručík.Všichni uposlechli a se strachem vyčkávali.

Podlaha se začala otřásat, omýtka opadávat ze zdi.Tank se blíží a za zatáčkou se naráz obejví to obrovské ocelé monstrum s německými kříži na bocích a s označením SS222 na věži. Poklopy jsou zavřeny, tank pomalu projíždí vsí, zničeho nic se jeho věž začne otáčet směrem k úkrytu našich hrdinů.Tank se blíží, už je skoro pod okny ,,Teď!Skok!" zařve poručík ,,První vy!" zařve na Ivana a Vasilijeho, ti okamžitě seskočí a tvrdě dopadnout po krátkém pádu na ocelový pancíř "tygra".Poté okamžitě poručík strčí sekundu váhajícího četníka, který tvrdě dopadne na korbu tanku, okamžitě zakřičí bolestí. ,,Zamilovaní, rychle!" řve poručík ,,Nataša vezme klepajíchího se Alexandera za ruku a společně skočí, dopadnou za četníka Nataša na nohy, Alexander však skoční podobně jako četník Berankovskij.Poslední skáče sám Putarenko, ještě před skokem bleskově hodí lehký kulomet, který dopadne na ležícího Vasilije, který okamžitě zbraň uchopí. Putarenko se jen tak tak stihl chytit na zadní části tanku.

Uvnitř tanku Němci však slyší křik a kroky.,,Uber Alle sind partisanen!Horen Sie das Comandant?",,Jawol!Wir machen ein manever!" Všechno to to znamenalo, že se začalo otáčet věž tanku. ,,Zvládli jsme to!"křičí všichni ,,Co teď?" ptá se Alexander,,Vlezem dovnitř!"odpoví poručík, vtom se vež začne otáčet,,No do prd*le!k*urva!" kleje ,,Co to má znamenat?Co se děje??" diví se Alexander.,,Komplikace, ví o nás" odpoví poručík ,,Co budeme jako dělat?" ptá se Ivan.,,Lezem do vnitř za mnou!Vydíte ten poklop?Ten otevři"podívá se na Ivana ,,Já?"ptá se Ivan ,,ano ty,siláku!" odpoví. Všichni lezou po otáčející se věži tanku.Ivan otevře nasazemím všech sil poklop.Na Němce svítí světlo a potom začně střílet poručíkův kulomet.,,Všichni!Pal!" křičí přes střelbu.Všichni začnou pálit do tanku. ,,Scheiße, achtung!!Halt!Problem, problem panzer sszweihunderdzweiundzwanzig habe problem,Friz hift mir!!!aaaa"ozývají se německé pokřiky z tanku.,,Teď dovnitř, stále palte, Němci tam jsou a asi také mají zbraně!" velí poručík a potom skočí dovnitř. Hned potká Němce, který po něm švihá lopatkou, Putarenko se mu vyhne, Němec trefí jiného Němce, potom seskočí Ivan, ten dvěmi ranami zabije oba Němce.Třetí Němec ho však omráčí, Vasilij z tanku sebere nějký náboj, ten hodí přes věž po Němci kryjícím se dole ,,Scheiße" zařve Němec, a zmizí dole.Mezitím sekočí Nataša a Berankovskij ,,Co jsi to udělal?Hlupáku, ono nás to všechny zabije!" křičí Nataša, která viděla, jak otec jejího milého háže náboj,,Sakra" odesne v polodechu ,,Vypadneme!" křičí Berankovskij.Nataša již leze ven, vtom poví Vladimir Putarenko ,,To nebouchne, už by to boucho, ale Němci se lekli a vylezli ven!!!Tank je náš!!Uráá!Uráá!" všichni se postupně přidají ,,Ale kde je Alexander?"ptá se Vasilij.Nataša se vyděšeně podívá na Vasilije a on na Natašu ,,Kde je můj syn?" Alexander zůstal nahoře, ale nikdo by si asi správně netipnul, co se tam stalo.

Ti dva Němci se totiž vyšplhali nahoru.Alexander stojící u děla je zpozoroval, jak lezou na korbu tanku.Svými boty šlápl Němci na prsty, ten neskutečně zařval a pustil se.Pádem strhl svého spolubojovníka se sebou přímo pod pásy tanku.,,Alexi!"křičeli všichni.Alexander se okamžitě ozval, chtěl jim vyprávět, co se stalo, ale byl tu naléhavý problém, jak zastavit rozjetý kolos?
Naši hrdinové jsou nynní uzavřeni v ocelové rakvi, která jede přímo proti statku na okraji Pugaračova.

/Rudý "tiger"/ #2 Nebezpečí v dáli

21. ledna 2017 v 23:13 |  Rudý "tiger"
V Pugaračově se zatím setkali rodiny Koručenských a Fjodorových. ,,Starý Beranovský říkal, že náš Alex odešel s vaší Natašou."prohodil otec Alexandera. ,,No, prý se šli poptat po jídle, spíš bych řekl, že chtěli být chvilku sami, vždyť to záme, že Mario:" otočil otec Nataši na jeho ženu, ta se jen pousmála a přikyvovala. ,,Nechcete čaj?" zeptala se. Chlapi se podívali jeden na druhého ,,Radši vodku".Matka Alexandera se zamračila ,,To by tě nenapadlo Mario, zas chtějí chlastat, jeden jak druhý." V tom se rozrazili dveře ,,Mami, vedeme ti někoho, kdo potřebuje pomoc." (Marija Fjodorová je povoláním zdravotní sestra).V držení mladých lidí se opíral voják ,,poručík Vladimir Putarenko" představil se.Marija si okamžitě všimla zranění,,Co se vám stalo?" ,,Ale jen malé bojové zranění, prý to umíte vyléčit" vysvětloval Putarenko.,,Samozdřejmě, pojďte si sednout tady ke stolu." odsunuje manžela ze židle a Vasilij Koručenský už odsedává.,,Nechcete něco k pití nebo k jidlu?" ptá se Kateřina Koručenská ,,Obojí" vydechte voják.

Poté co ho Maria ošetřila a Kateřina nakrmila, tak se Vladimír rozpovídal o tom, co se dělo ve válce.Příběhy o hrdinství, odvaze a statečnosti mužů z jeho jednotky, kterou kromě něj Němci celou zajali.Potom si šli spát.Venku již byla tma a svíčka dohořívala.Brzy ráno 3.července 1943 někdo zaklepe na okno,,Fjodorove!" křičí za oknem četník Berankovskij ,,Němci jsou u Dubšského lesa!".Všichni se zaleknou.,,Je to jasné jdou po mě!"usoudil Vladimir.,,Dobrý den vojáčku." pozdravil Berankovskij ,,Dobrý asi nebude, jsem poručík Vladimir Putarenko, já se o ty Němce postarám."Vladimír se představil, když Berankovskij vstoupil,,Dimitrij Berankovskij.Kdyby jeden nebo dva, ale jsou čtyři a mají tank."se strachem v hlase informuje Berankovskij.Celá místnost se děsí.,,Žádný problém, jen potřebuju nějakou pomoc, pár silných a statečných mužů."klidně říká Vladimir.,,Já jdu s vámi, ať budem dělat, co budem dělat,mám doma zbraň." postaví se Ivan Fjodorov.,,Se mnou můžete také počítat" přidává se Vasilij Koručenskij ke svému příteli.Jejich ženy okamžitě protestují,,Žádné takové!!Žádná válka nebude, zalezeme do sklepa a až přejdou vylezeme." ,,Mami,tady poručík má plán, jak se zachránit, jdu taky s ním, schovejte se, my půjdeme bojovat"přidal se Alexander.,,Když ty tak i já." okamžitě ho obejme Nataša.,,Jste děti žádný boj pro vás není." všichni rodiče se schodli.,,Když chtějí nebraňte jim, nebude to mít smysl." ozval se poručík, poté se otázal četníka,,Vy Berankovskij půjdete s námi také?" ,,Víte já....radši ne..." četník odpověděl a poručík začal ,,Vy jste mi ale baba, toto dělá četníky?!Vy jako osoba úřední nebo co jste zač, to máte jako povinost.Musíte jít." Četník se nakonec nechal přemluvit.Ženy se rozloučily se slzami v očích se svými dětmi a manželi a odešli do sklepa ke Koručenským, který byl spíš tajný kryt.Poručík začal organizovat obranu vesnice.Přišli do vysokého domu na návsi u silnice, četník s dalekohledem si sedl na střechu a pozoroval Dubšský les,s jeho puškou v ruce stál u okna Alexander.Poručík něco počítal, natáhl z balkonu lano a svůj lehký kulomet, který celou dobu táhl postavil k místu, odkud mohl mířit na celou náves.Fjodorov a Koručenskij si vzali své zbraně a našli si palebná postavení v oknech.Nataša a Alexander měli za úkol informovat ostatní a taky postavit narychlo přes ulici zábranu.Mnoho obyvatel Pugaračova pomohlo stavět zábranu.

Po sedmé hodině raní se začaly otřásat hrníčky na poličce...Němci se blíží a naši hrdninové vyhlížšjí z oknen domu,každý se zbraní v ruce.Boj se blíží.
 


/Rudý "tiger"/ #1Nataša a Alexander

20. ledna 2017 v 21:53 |  Rudý "tiger"
2.červenec 1943, vesnice Pugaračov poblíž města Kursk
V Pugaračově, zničeném boji Sovětů s okupanty, se probouzí do nového rána patnáctiletý Alexander Vasilijevič Koručenskij.Z oken zničeného domu čísla popisného 186, kde se dlouhé týdny ve sklepě rodina Koručenských skrývala před nacisty, září letní slunce a paprsky probouzejí jednak Alexandera, tak i jeho rodiče.Dnes konečně mohou bezpečně vyjít ven, Němci včera z vesnice prchli před postupující XIV. obrněnou brigádou.Po bojích stále ze země stoupá dým a na silnici se povalují náboje.

Alexander prochází vesnicí, jde k domu Nataši Fjodorové, jeho první lásky.Má strach, že svoji lásku nenajde, ví co se tu dělo.Přijde až k domu, kde Nataša žije, zaklepe, vrata se otevřou a z nich vykoukne její matka. ,,Co tu chceš?" vyjede okamžitě čtyřicetiletá žena pevnější postavy se šátkem na hlavě. ,,Paní Fjodorová, já jen já eehm..." začal Alexander, naráz se objeví druhá postva vzrostlí muž se zbraní v ruce a noži za pasem ,,Jestli je to fricek Marijo uteč!Já se o něj postarám! "zařve rázným hlasem ,,Sooudruhu Fjojoddorere to to jsem jaa....a a a a Alexaxander Kokokokoko...." vyděšeně koktá Alexander ,,Kokot!" ozve se ze zadu, prohodil to četník Dimitrij Berankovskij,rodiný přítel Koručenských, který se do této situace nachomýtl. ,,Žádný fricek to je mladý Koručenskij, lásku dceři bys zastřelil Ivane!" ,,Že jsem tě hned nepoznala Alexandere!Víš manžel se bojí, když tu byli Němci....ah...kdyby se neukryl...už by nám ho zastřelili!" promluvila žena. ,,Svině" vystoupil muž z polostínu. ,,Holky, měli jste štěstí, že jste nebyli ve vsi, nikdo neví co by vám udělali" ,,Hrůza štěstí, že jsme se ukryli" promluvil Alexander se strachem v hlasu. Vtom se v okně objevila krásná mladá žena, své hnědé vlasy ukrývla v šátku, ale její modré oči vynikly ve tváři zašpiněné od popela,,Natašenko!" vykřikl Alexander ,,Alexi!" vykřikla s radostí ona. ,,Tati to je můj milý, Alexander"

Poté otevřela matka vrata a Nataša s Alexanderem si vpadli do náruče. ,,Ta mladá láska, ani ta nejhorší válka ji nezničí, ba naopak láska tuto válku porazí." pronesla se štěstím v očích matka, otec zpočátku ironicky a poté rozhořčen ,,Dobrá zítra půjdu do Německa a políbím Hitlera, ten stáhne vojska a propustí vězně....Víte co? Hitler mi může políbit tak leda prdel a na okupanty je nejlepší samopal!" ,,To je jen taková krásná fráze tati, nebudeme okupanty líbat..přece!" Nataša se ho snaží uklidnit ,,Přestaňme řešit váku, já se teď půjdu ven projít s Alexem, třeba nám někdo dá někdo i nějaké jídlo"
Odcházejí tedy směrem ke kostelu a za nimi se u starého domku Ivan s Marijou objímají.Nataša pokřikne na rodiče ,,Matičko, tatíčku i stará láska přečká války!" ,,Já ti dám stará miláčku!" pokřikne s úsměvem její tatíček.

Ten kontrast, zamilovaný pár prochází pod duby, je léto, je červenec, polibky plné vášně, vše je nádherné až na jednu skutečnost je rok 1943.Pole kolem nejsou posetá zlatým obilým, ale uniformami padlých, na obloze nepoletují ptáci, ale bombardéry, a z dálky není slyšet zpěv ptáků, ale zpěv válečné písně vojáků, kteří jdou do boje

,,To jsou naši!To je Rudá armáda! "křičí Alexander ,,Budou mít pro nás jistě nějaké jído." raduje se Nataša.Píseň však zní jedním hlasem.Z pod kopcečka se při"Vskipajet, kak volna!Idyot vojna narodnaja" vynoří jeden voják se zraněným ramenen a jednou medailí na hrudi. ,,Ahoj!" křičí milenci ,,Hej děvčel!Potřebuju nutně pomoc,my jsme byli předsunutá jednotky, frickové na nás zaútočili a přežil jsme jediný, vím, že jsem v oblasti pod naší kontrolou, potřebuji ošetřit zranění, dostal jsem to do ramene a taky jsme 4 dny nejedl, prchám lesem, polem a konečně nějaká ves." křičí voják. ,,Prý předsunutá jednotka, kdoví kdo to je, prchá beztak z boje nebo to je převlečný Němec..a...." hustí do Nataši Alexander. ,,Pomůžem Vám a Vaše ctněné jméno a jednotka?" ignoruje ho Nataša ,, poručík Vladimir Ivanov Putarenko XXIX.stalingranský pěší pluk V.I.Lenina " zasalutuje jim ,,Vy jste byl u Stalingradu?" nevěřícně se táže Alexander ,,Ne" odsekne rychle podplukovník ,,Vidíš lže, prý stalingradký pluk a u Stalingrdu nebyl!" Alexander se otočí na Natašu ,,Pluk je stalingraský, já k němu byl převelen na jaře, sic byli u Stalingradu, chlapi co tam byli zemřeli...My se jmenujem stalingraský na jejich čest!A V.I Lenin, ne jako Vladimír Iljič Lenin, ale jako Vasilij Igor Lenin, hrdina našeho pluku, ale to nám nedovolili, tak jsem jakože Lenina, ale vlastně jsme po jiným Leninovi."vysvtětluje poručík ,,Tak pojdtě, ve vesnici je lékař, to zranění vypadá hrozně a tady Alexander je strašný paranoik, neberte ho moc vážně.Já jsem Nataša Fjodorová" podává mu ruku


Všichni tři s vojákem opíraje se o ně jdou za sluncem zpět do Pugaračova

Kam dál